When you love someone and they break your heart, don't give up on love, have faith, restart..

3. února 2011 v 23:41 | Go insane! |  Babbling.
Ale né, žádný zlomený srdce, ani nic takovýho. Prostě promázávám iTunes a tím pádem u mě probíhá taková JoBros night..

Už to tak bude. Je to zvláštní, poslouchat Jonas Brothers, v duchu projížět texty, který jsem kupodivu nezapomněla. A to všechno s vědomím, že už je to za mnou. A to jsem si myslela, že je budu poslouchat forévr. Na druhou stranu, některý songy mi pořád přijdou dobrý, ale stejně.. Už (asi) nikdy více. A slintání nad božským Nickem? To už je asi taky to tam. Hmm, asi jsem se za ten rok a půl dost změnila.

A od pondělka je ze mě čerstvá patnáctka. Fuuu, připadám si stará. A zároveň pořád jako malá holčička.

Jo a, proč jsem zpátky. Tak to je jednoduchý. Blog jsem založila, když jsem absolvovala "Měsíc bez Facebooku". Únor se nese ve stejným duchu, tak proto. A samozřejmě  je tu ta skvělá výhoda, možnost rozepsání se o všem možným bez toho, aby někdo tušil, o co jde :D

Článek bez smyslu, jak tak na to koukám. A co? Taková já prostě jsem :)

                         Nějaký ty parádičky :D Neřešit.                                                                            

                                                                                                  Go insane!
 

26.11. | Taková ta vánoční atmosféra.

26. listopadu 2010 v 22:43 | Go insane! |  Babbling.
Zdravím.
Venku sněží. Ach, ta krása. Né, vážně. Mám to hrozně ráda. Pohled na zasněžený střešní okna v mým pokoji, vločky ve vlasech. Pak to ale během dne rozjezděj auta a je to hnus. Potvrdí to i stromeček z reklamy na Vodafon. Ale právě teď na tohle nemyslím. Prostě si užívám ten pocit, že sněží.
Dneska jsem byla v nemocnici kvůli doplnění sádry. Móc pěkný, už dneska mám stehno pravý nohy skoro mrtvý. A to mám to kopyto tahat 4 týdny. A co je za čtyři týdny? No přece.. Štědrý den. Děsí mě to tyjo. Dárky nemám. Peníze nemám. A stejně tak nemám ani nápady. Dneska u nás ve městě rozsvěceli vánoční strom na náměstí a spolu s ním i výzdobu po celým městě. V části, kde bydlím, sice žádná není, ale těším se, až se dostanu ven a uvidím jí. I když.. U nás je výzdoba poněkud v nedobrým stavu. Rozumějte z dvanácti žárovek na jedný hvězdě svítěj sotva dvě. Ale komu by to vadilo, když Vánoce přicházejí, že jo. Fnííí.
Tak se mějte, užívejte zimy a všudypřítomnejch nadcházejících Vánoc. Já si jdu poslechnout Zimu od Pokáče.

  Go insane!
First snow

25.11. | Všechno je jednou poprvé.

25. listopadu 2010 v 23:56 | Go insane! |  Babbling.
o_O
Musím něco dodávat? Nepojedu se školou na jazykovou výměnu, nevím, jak zařídím vánoční dárky. A nejmíň do Vánoc si neumeju nohu. Awesome.

Na rentgenu nebyla ta zlomenina jasně viditelná, takže jsem včera byla ještě na CT. Ta kost se prej normálně neláme, objeví se to jednou za pět let. Hmm.

Zejtra mi sádru zpevněj a přidělaj podpatek, takže už aspoň budu moct nějak pajdat. A v pondělí hurá do školy. Bude to funny, vzhledem k tomu, že jsem se dneska málem skutálela ze schodů, a to jich doma nemáme 2897465 jako ve skůl.

A dost stěžovacích si keců. Vlastně už mě to tolik neštve. Akorát mě mrzí to Německo. Ale stalo se, co se dá dělat. Jsou horší věci.

Jo a, dneska jsem si zas přečetla a zkoukla Zatmění a zamilovala si Jacoba ♥ (zase). Vkládám už třetí song ze soundtracku. Proč?  Proto.


Go insane!

 


23.11. | Se zaledovanou nohou na stole.

23. listopadu 2010 v 14:33 | Go insane! |  Babbling.

Áhoj :), musím se pochlubit. Nebyly jsme poslední! Nebyly! Chápete to? 4. místo! Hůů :) Šikovný holky jsme.

Dobře, nebyly jsme nijak úžasný. Ale na to, že jsme se basketem zabývali 2 hodiny těláku, byl to výkon nadlidskej a my jsme se sebou právoplatně spokojený. Školu, která byla poslední, jsme porazily 17:2. Dokonce i holky, který to celý vyhrály, nás chválily jak nám to šlo (nejspíš si nás pamatujou z turnaje před dvěma rokama, kterej jsme dost seriózně prohrály "Děvčata, aspoň jeden koš jste sice dneska dát mohly, ale to nevadí, jsme gymnázium."). A je mi jedno, jestli to myslely vážně, poslouchalo se to hezky. Důležitější než to, jak jsme dopadly, je pro mě ale to, že mě basket začal bavit. Což je fakt divný, vzhledem k tomu, jak jsem ten sport vždycky nesnášela. Teď mi přijde v pohodě. Divný.
BaketballBohužel jsem se do toho v posledním zápase vžila natolik, že teď nemůžu došlápnout na pravou nohu. Při útoku jsem se ve skoku srazila s protihráčkou. Jí se nic nestalo, ale mně se při dopadu zvrtla noha. Domů mě dovez tělocvikář (a kupodivu jsem si s ním za tu chvilku celkem popovídala). Věděla jsem, že máme doma francouzký hole. Pak jsem si vzpoměla, že ve sklepě, kam vedou sice né moc dlouhý, ale schody. Uf. No, sjela jsem je po zadku, po jedný noze doskákala ke skříni a hole mám teď opřený o zeď vedle sebe. Nevím, jak to bude vypadat k večeru, ale nejspíš pojedu na rentgen. Snad to bude v pohodě, na prosinec mám plány a noha v sádře by mi je dost pokazila :/ Ale jsem pozitivní člověk, takže věřím, že nic horšího než výron to nebude :)

 No, napíšu úkol z matiky a jdu pro novej led. Mějte se tu :)


                                                                                                                 Go insane!


22.11. | Otázkové ocásky

22. listopadu 2010 v 21:02 | Go insane! |  Babbling.
nebo taky Question tags - náplň dnešní hodiny angliny :)


Čau čau :),

pondělí úspěšně témeř za mnou a kupodivu celkem v pohodě. Dokonce i z písemky z němčiny mám celkem dobrej pocit! Pozitivní začátek týdne :).  O velkou přestávku se konalo zahájení výstavy "To nás napadlo o hodinu", kterýho jsem se aktivně zúčastnila. V pátek totiž paní
Nejprocítěnějšíprofesorkusvěta (VV) napadlo, že by bylo hezký začít to nějakým zpěvem. Všechno potom dopadlo tak, že jsem s kamarádkou Káč dělala křoví kamarádům a společně jsme tak vypustili z úst Don't Worry Be Happy. Nevím, jaký to bylo, ale můžu jenom říct, že jsem si to fakt užívala. Mám ty chlapce ráda, ale při zkoušce jsme s všichni lámali nepředstavitelně smíchy, až jsme mysleli, že nebudem schopný cokoliv (kromě toho smíchu) dělat.

Zato zejtřek bude horší. Nevím co koho napadlo, aby jsme my, gymplačky z Kvarty, šly na meziškolní turnaj v basketě. Fákt se nemůžu dočkat. Zvlášť když mi stačí pár minut chůze, abych se perfektně zpotila. Šílenost. Ale tak, poslední místo je taky zapotřebí a navíc, od nás se to čeká. Nevadí. Hlavně abysme to všechny ve zdraví přežily. Plus samozřejmě vidím v tom, že do dvanácti budu určitě pěkně doma, takže se můžu aspoň něčím utěšovat :)
Mějte se, dobrou noc.
                                                                                                    Go insane!

20.11. | The boy who lived

20. listopadu 2010 v 23:53 | Go insane! |  Babbling.
Harry Potter. Fenomén. Každej zná příběh brejlatýho kouzelníka s jizvou ve tvaru blesku. Já dneska viděla 1. část sedmýho a posledního dílu, Relikvie smrti, a film se mi vážně líbil. Hned jak jsem se v kině pohodlně posadila do velkýho sedadla, do klína si položila velkou lightku a ségře začala odzobávat popcorn, začlo mi bejt líto, že jsem si nejdřív nepřečetla knížku. Určitě bych potom říkala, že ji film nepřekonal, jak to většinou bývá, ale určitě bych si film užila ještě víc. Hlavně u Harryho, kde je znalost knížky celkem důležitá k pochopení samotnýho filmu. Knížky jsem ale četla jenom do Fénixova řádu, takže smůla. Každopádně bych si dvě zbývající v budoucnu ráda přečetla :)

↓Trailer (dabing)*

První věc, která mě potěšila, bylo, že film není ve "tří dé". Nějak mě to nebere, potom to vypadá, že "obyčejný" filmy nemůžou bejt dobrý. Jo, u Avataru mě to chytlo, vyloženě se to k němu hodilo a působilo to úžasně. Ale když to začnou cpát pomalu do každýho filmu, ztrácí to podle mě tu jedinečnost. Zpátky k Harrymu. Příběh je úžasnej. Už to není pohádka, dětičky vyrostly, Voldi se vrátil. Obdivuju J.K.Rowling, nechápu, jak se jí to mohlo všechno vyrojit v hlavě. Je skvělý, jak už je vidět vztah Rona a Hermiony, ostatně postavu Rona mám hrozně ráda, nejspíš nejvíc.
Po hodině a půl přišlo překvapení, a to v podobě "potterovského" nápisu Intermission, které se objevilo na plátně. Poprvé v životě jsem zažila kino přestávku. Doběhla jsem teda pro další velkou colu a jelo se dál. Hned jsem začla litovat, že jsem si neskočila i na záchod vy, co se na film chystáte a máte v oblibě velký nápoje, berte to jako doporučení ;). Nebudu sem psát průběh děje ani zajímavé scény, ale musím zmínit jeden okamžik, který s filmem nemá moc co dělat. Probíhalo to asi takhle: Napínavá scéna. Tatínek Lenky Láskorádové se chová podivně a nedovoluje hlavní trojici opustit jeho křivý domeček. "Jste moje jediná naděje" pronáší naléhavě. Dramatická pauza. "FRRRRRRRRRRR"  Nevím koho napadlo si v tu chvíli zatroubit do kapesníku, ale vážně mě to pobavilo. A nebyla jsem sama, celý kino se smálo, takže další dvě věty nebyly slyšet. Snad nebyly moc důležitý :)
Takže v celku, z filmu jsem byla snad právoplatně odvařená a těším se na druhou část. Super, super, super ;)

                                                                                                                     Go insane!

*a jestli je někdo na parodie: tady - skvělej "doslovnej překlad" traileru ;)

20.11. | It might be..

20. listopadu 2010 v 20:26 | Go insane! |  Babbling.
→ great/horrible? funny/boring? C'mon, who cares?

Whoohooo... Áhoj :]

V každým úvodním článku se sluší a patří říct něco o sobě. Tak fajn, taky se představím. Jsem obyčejná pubertální čtrnáctka, která nemá v ničem jasno, má svoje klady a ještě víc záporů, nějaký ty zájmy a oblíbený věci. Kdo chce vědět víc, časem doví se. Stačilo?
Nevěřím, že to opravdu dělám ale nejspíš už to tak bude. Už poněkolikátý si zakládám blog. Tentokrát od toho ale očekávám něco novýho. Lepšího? No. Mám v plánu blog využít jako vlastní deník, vykecávárnu a místo, kde si budu moct vylejvat hlavu*nemám ráda frázi "vylévat si srdíčko" Podle mě je všechno v hlavě a srdce jen orgán. Ale o tom někdy jindy :) bez toho, abych se bála, co mi kdo řekne na moje názory. Teda, samozřejmě, že mě to bude zajímat. Ale to už bude záležet na tom, jestli se vůbec někomu bude chtít ty moje šílený nesmysly číst. =)
Je to zvláštní. Už první cíl se mi moc nevyvedl - snaha o nějakej úvod vyšuměla a místo toho píšu o ničem. Ale co, tak to tu bude nejspíš pořád. A komu se to nelíbí, ať si jde koupit lízátko do Billy.
Další staro-nová věc je grafická úprava. Nebudu lhát, totálně jsem vyšla ze cviku a už jenom vymazání pár detailů ze záhlaví mi dělalo problém. Tak trochu doufám, že na designu záležet nebude, a půjde spíš o obsah tohohle blogdeníku. Kéž by.

Snad jsem řekla všechno, co jsem pro začátek chtěla :) Pěknej zbytek soboty přeje..
Jé! Přezdívka? Ještě nevím.. Něco co nemá s mým jménem nic společnýho, chci přeci jenom být tak trochu v anonymitě ;) Zatím to tedy bude nejspíš "Go insane!" ;]


Kam dál